Číhátka a jejich domácí výroba
Číhátka jsou sice drobnost ale při lovu ryb nezbytná. Dozvíte se jak si sami takové číhátko vyrobíte.
Čihátko, policajt... A jistě bychom našli množství dalších rozmanitých názvů pro jednu rybářskou drobnost, která je sice malá, ale jinak velice užitečná. A jakmile nám visí na prutě, s napětím ho sledují oči všech rybářů. Kdy už se to nehybné čihátko dá konečně do pohybu, aby nám signalizovalo tolik očekávaný zájem ryby? Čihátko, stejně jako splávek, nám signalizuje, že ryba se začala o naši nástrahu zajímat a nakonec nám určí i nejvhodnější dobu záseku.Čihátko má tedy pouze jednu jedinou funkci, a to upozornit nás na záběr ryby. Zkusme si některé věci zobecnit. Jeho barvy, velikost a tvar by měly být takové, abychom si při jeho dlouhém pozorování zbytečně neunavili zrak. Pak klesá i naše pozornost. Nenávratně pryč jsou doby, kdy nám jako čihátko postačilo zlomené stéblo trávy, umístěné mezi očka plného laminátu, nebo kulička těsta, kterou jsme nalepili před špičku prutu. Dnes máme možnost vybírat ze spousty čihátek nejrůznějších barev, tvarů a velikostí. Má-li nám však usnadnit sledování rybolovu a bezchybně plnit svoji úlohu, musí splňovat určité požadavky.
• HMOTNOST
by měla být taková, aby průvěs vlasce byl co nejmenší a odezva signalizátoru na záběr co nejprůkaznější. Proto nepoužíváme čihátka zbytečně těžká a v případě potřeby je v průběhu lovu obměníme. Hmotnost čihátka bychom především měli přizpůsobit síle proudu vody, na stojaté vodě spodních proudů. Dále vzdálenosti, na jakou lovíme, aby kontakt ryby s nástrahou byl přenášen vždy a ihned.Jemné, opatrné záběry nezjistíme, je-li vlasec hodně prověšen nebo je-li signalizátor záběru příliš těžký.
• BARVA
by měla kontrastovat s okolím, kde je čihátko umístěno a dále by nemělo splývat s pozadím. V neposlední řadě barvu přizpůsobíme viditelnosti, tedy denní, či noční době. Barvu čihátka tedy volíme vzhledem k prostředí,denní, či noční době a k pozadí, na jakém lovíme. Důležité je, aby nás sledování čihátka neunavovalo.
Běžně se dají doporučit tyto barvy - červená, oranžová, světle zelená, bílá,popřípadě jejich kombinace.
• TVAR
by neměl být příliš složitý, kouzlo je v jednoduchosti. Důležité je, aby nasazení,či sejmutí čihátka bylo rychlé, bezproblémové.U čihátek, která umisťujeme mezi očka prutu, je vhodný například tvar kroužku. Aby se nám při záběru signalizátor nezamotal, neměla by se jeho horní část vejít do očka prutu, kde je umístěno a jeho těžiště by mělo být v jeho spodní části. Jedná-li se o čihátko, které umisťujeme před špičku prutu, nemělo by samovolně sjet po vlasci (někdo nemusí souhlasit) a samozřejmě by jej nemělo poškozovat. Tvar čihátka nenínejdůležitějším požadavkem na jeho funkčnost, ale není ani zanedbatelný.Velikost a tvar čihátka je důležitý především za větrného počasí, abychom dokázali rozlišit falešné záběry od těch skutečných. Např. za větru je někdy obtížné rozlišit, zda pohyb signalizátoru pochází od ryby nebo nás jen klame vítr. Rovněž bychom tvar čihátka měli přizpůsobit délce jeho průvěsu, neboť některé typy signalizátoru záběru mají při delším průvěsu tendenci se zamotat. Pokud lovíme například za větru, můžeme pohyb čihátka fixovat několika způsoby. Třeba jeho uchycením k vidličce prutu za pomoci magnetu. Trochu pracnější je další možnost, kdy čihátko ve spodní části nastavíme například brčkem a to zasuneme do kovové trubičky zapíchnuté do země pod prutem. Při záběru čihátko vyjede volně směrem k prutu.
Zlepšováky
Abychom zabránili zamotání čihátka při záběru, je další možnosti tzv. odpadávací čihátko. Šňůrkou je připevněno k vidličce prutu a při záběru buď samo odpadne (zejména při důraznějším záběru), nebo jej z vlasce bez problému strhneme při záseku.
Komu uvedené možnosti nevyhovují, může používat takové typy čihátek, které při nahazování není třeba snímat z prutu. Je jich opět několik druhů a záleží na vás, který bude nejlépe vyhovovat. Pro úplnost ještě uvádím, že čihátka můžeme rozdělit na ta, která plavou a jsou zhotovena z korku, či jsou k jejich výrobě použity různé „bubliny" z umělé hmoty, až po pingpongové míčky. A ta, která po pádu do vody jsou pro nás zpravidla již navždy ztracena. Dosud byla řeč výhradně o signalizátorech mechanických, jejichž výrobní a pořizovací cena je velmi nízká a která nás na záběr zpravidla upozorní svým pohybem. Protože jsou některá čihátka dutá, můžeme je dodatečně vyplnit například drobnými korálky a ryba nás při záběru upozorní i akusticky. Pokrok se nedá zastavit, a tak nyní je na výběr množství signalizátorů, které nás upozorní na záběr jak akusticky, tak rozsvícením diod, které bývají zpravidla barvy zelené, červené a v poslední době stále oblíbenější modré. Rovněž lze použít různé příposlechy, které předávají signál do vzdálenosti desítek až stovek metrů. A ty již hodně drahé lze zkombinovat a využít i jako možný „alarm" a tak zabezpečit svůj majetek před nenechavci.
Domácí výroba:
K výrobě potřebujeme především dřevěný spojovací materiál, který používají truhláři
k montáži nábytkových dílů. Je to tzv. čep,nebo kolík (týbl), který je vyroben z tvrdého dřeva a lze jej koupit v délce 80 cm a různých průměrech v každé prodejně truhlářských potřeb.
Pro naše potřeby je asi nejvhodnější průměr 10 mm a hlazený povrch. Jedna tyčka vyjde na několik korun , přičemž jak uvidíte dál, na jedno číhátko je třeba jen cca 22 mm. Tedy - z jedné tyčky vyrobíme 35 celých kusů základního těla číhátka.
Dále potřebujeme klasickou ventilkovou gumičku v délce asi 22 mm. Jedna gumička v délce 10 cm a za dvě kačky stačí k osazení čtyř hlídačů a ještě nám zbude na zarážky olůvek! Ještě potřebujeme docela obyčejnou kancelářskou sponku a kapku vteřinového lepidla. Potom plastovou kuličku, která se používá do dětských pistolek. Balíček, ve kterém je snad 200 kuliček, vás přijde asi na 25 Kč. Nejnákladnější na pořízení celé výbavy jsou barvy. Sada devíti odstínů vodou ředitelných modelářských barev stojí zhruba kolem 70 korun. Pokud však nejste zároveň modeláři, barvy vám vydrží dlouho. A co je na nich nejlepší? Mají lesklý povrch, dají se ředit jen vodou a poměrně rychle zasychají. Někteří z nás si ale potrpí na přírodní odstíny a pak tedy stačí jen trochu bezbarvého laku a číhátko je ve finální podobě.
Ale teď, jak na to!
K výrobě základního dílu budete ještě potřebovat malé vrtáky o průměrech 1 mm, 3,5 a 4 mm. Samozřejmě vrtačku a pilku. Nejprve si uřízneme potřebný kus v délce 22 mm, který začistíme smirkovým papírem.V podélné ose do něho vyvrtáte otvor, který z jedné strany zvětšíte do průměru 4 mm, kde ke zlepšení funkce návěstního číhátka je dobré toto zahloubení osadit otevřeným dutým nýtem. Ten zakoupíte v železářství, ale pro funkci policajta není nezbytně nutný. Na druhé straně kolíku (čepu), je dobré zvětšit milimetrový otvor na průměr 3,5 mm do hloubky zhruba 2 mm, což s vůlí odpovídá vnějšímu průměru ventilkové gumičky, která se pak do zahloubení zalepí. Za pomoci kleštiček na rozvinuté a porovnané sponce vytvarujeme očko (viz obr.
2).Co nám ještě zbývá?
Zkrátit drátek sponky na délku, která je rovněž vidět na obr. 2 a pak už můžeme kompletovat!Nejprve ustřihneme nůžkami ventilkovou gumičku v délce cca 22 mm a navlékneme ji na drátek, provlečený kolíčkem. Gumičku pak shrneme co nejdále od konce drátku a nejlépe ji proti narovnám pojistíme stiskem kleští. Obnažený konec drátku zahřejeme nad ohněm zapalovače téměř do červena a pak rychle přiložíme plastovou kuličku, do které se konec drátku zataví. Nejenže kulička na konci číhátka vypadá dobře, ale je vlastně i příjemnou oporou pro prst při jeho odjištění. A hlavně je zarážkou ventilková gumičky. Tu pak ještě jejím průměrem zavedeme do zahloubení v kolíku (čepu) a na obou stranách ji, a to jak u kuličky, tak i u kolíku (čepu),zakápneme vteřinovým lepidlem.Takto vyrobené číhátko, má ideální hmotnost pro chytání na mírně proudných a stojatých vodách. Důležité je, že plave! Ventilková gumička plně nahradí ocelovou pružinu, která se používá u komerčně prodávaných číhátek! Kdybyste snad nebyli spokojeni s ventilkovou gumičkou, můžete ji nahradit pružinou z klasického zapalovače.
Stanislav Kovář